V evropském prostředí často hovoříme o hodnotové a historické provázanosti křesťanství a judaismu, o křesťanských a židovských civilizačních základech. Křesťanství z judaismu vychází. Kde tedy hledat kořeny křesťanského antisemitismu? Jak dokládá Nový Zákon, Ježíš Kristus, sám židovského původu, se účastnil židovského náboženského života a běžně působil v druhém Jeruzalémském chrámu. Židé byli hlavní částí Ježíšova publika, nikoli Římané. Ježíš Kristus, jeho učení a následné umučení navíc ve své době nepředstavovaly milník, za kterým by následovala výraznější vlna antijudaismu. Podle autorky R. R. Ruethenové se křesťanství staví do opozice vůči judaismu ve své víře, že Ježíš je Mesiášem, na kterého však Židé stále ještě čekají. 1 Zásadním jádrem celé polemiky je odlišné vnímání samotného principu mesiášství. Židé odedávna věří, že Mesiáš připraví na světě království Boží, svrhne zlo a jeho příchod bude světodějnou událostí. V tomto smyslu Ježíš Kristus mesiášství nenaplnil, a proto ho Židé odmítli přijmout jako pravého Mesiáše, zatímco křesťané reinterpretovali mesiášství do niterné, osobní roviny a v té pak mohli Ježíše Krista vnímat jako opravdového Mesiáše. Dalším důvodem k nenávisti související s tímto odlišným chápáním patří také po staletí přetrvávající obvinění ze strany křesťanů, že Židé zavinili Ježíšovu smrt na kříži. Označení Židů za „bohovražedný lid“ (Justin ve 2. století.), představa o ztrátě vyvolenosti a z toho plynoucí démonizace Židů představovaly milníky na cestě mezi vznikem křesťanství a postupným rozšířením antijudaistických a posléze i mnohých antisemitských názorů. 2


Historička H. P. Fryová však tvrdí, že pravým důvodem k rozvinutí antijudaismu mezi křesťany byla zejména soterilogie (nauka o spáse). Podle některých křesťanů ztratili Židé nepřijetím Ježíše Krista za Mesiáše svůj nárok na spásu a svoje postavení vyvoleného národa. Samotný tento postoj vedl k degradaci Židů, k jejich postavení do role méněcenného náboženství. 3 Židé pak ve středověku začali být označováni obecně za původce zla, za rituální vrahy křesťanských dětí, jejichž krev Židé popíjí zejména při oslavách svátku Pesach a za traviče studní. Tyto tradiční antijudaistické mýty o židovské krvelačnosti jsou živé dodnes, i když v České republice zanedbatelně. Například zde: „V podvečer 23. března se Anežka Hrůzová vracela pěšinou do svého bydliště, ale temná mysl hnala do lesů i Leopolda Hilsnera se svými pomocníky. Tento obřezaný potomek země Judea toužil po pravé obětině svému krvelačnému bohu.“ 4 Když v polovině čtrnáctého století řádil v Evropě mor, byly tisíce Židů v zemích, odkud dosud nebyli vyhnáni, zmasakrovány, jelikož panovalo obecné přesvědčení, že křesťané neumírají kvůli nemoci, ale protože Židé otrávili studny.


Častým terčem útoku bývá také údajná židovská láska k penězům, která nemá hranice. I tento stereotyp má svoje kořeny v hlubokém středověku, kdy Židé často pracovali ve finančnictví a to zejména z toho důvodu, že jim bylo zakázáno vlastnit půdu a živit se zemědělstvím nebo řemeslem. Půjčování peněz s úrokem bylo křesťanům zapovězeno, neboť se jednalo ve své podstatě o zpeněžení času, který je považován za výhradně Boží majetek. „A stát? Ten se na to jen nečinně dívá a lichvářům dává svolení k ničení našich lidí. A tito sionisticko-zednářští lichváři nás legálně ždímají až do poslední kapky krve. Já jsem přesvědčená o tom, že věci spolu souvisejí a za vším stojí ti samí lidé.“ 5

Ačkoli mnohé křesťanské náboženské prameny byly v historii mnohokrát zneužity a interpretovány jako antisemitské, ve své podstatě antisemitismus neobsahují ani k němu nevybízí. 6 Antijudaistické pasáže jsou přirozenou součástí vznikajícího křesťanství. V historii byly ovšem mnohokrát interpretovány v duchu antisemitismu, čímž napomohly k pevnému zakořenění myšlenkových stereotypů obzvlášť ve většinově křesťanských společnostech Evropy.

V České republice lze narazit na malé množství ultrakatolických skupin. Ultrakatolíci zařazují do svých argumentací i témata jako židobolševismus, konspirace světového židovstva a nový antisemitismus. Zdá se tedy, že politický typ moderního antisemitismu je i pro ultrakatolíky mnohem zajímavější než tradiční křesťanský antijudaismus. Projevy antisemitismu představují oblast, kde se ultrakatolická rétorika setkává s rétorikou extremně pravicovou.
 

Poznámky:

1 Redford Ruetherová, Rosemary in: Fryová, Helen P.  Čítanka židovsko-křesťanského dialogu, Praha: Kalich/Vyšehrad, 2003, s. 37-38.

2 Například článek z 19. 4.2014 Vina Židů za bohovraždu Ježíše Krista nesmí být zlehčována. V plném znění je dostupný v Databázi antisemitských článků (vstup pouze po registraci).

3 Fryová, Helen P.  Čítanka židovsko-křesťanského dialogu, Praha: Kalich/Vyšehrad, 2003.

4 Plné znění článku vzpomínajícího obvinění Žida Hilsnera z vraždy Anežky Hrůzové (proces a veřejná kauza známy jako „hilsneriáda“) z 22. 12.2005 Memento historie naleznete v Databázi antisemitských článků (vstup pouze po registraci).

5 Plné znění článku z 24. 4.2008 Lichvářství naleznete v  Databázi antisemitských článků (vstup pouze po registraci).

6 Již v druhém století se v Novém Zákoně objevují pasáže o obvinění Židů z vraždy Ježíše. Mezi křesťany se ustálilo slovní spojení „bohovražedný“ lid. Tato tvrzení se opakovaně objevují například ve spisech Jana Zlatoústého, svatého Augustina, nebo později Martina Luthera. Svatý Augustin zastával názor, že Židé, přestože jsou vinni smrtí Ježíše Krista, musí jako národ přežít. Svou bídou a podřadným postavením ve společnosti téměř bez práv, bez své vlastní země mají sloužit jako negativní příklad toho, co se stane, když je na ně seslán boží hněv za to, že odmítli a zabili spasitele.

 

 

Odkazy:

Středověké kořeny protižidovských předsudků na holocaust.cz

Obvinění Židů z otravování studní na holocaust.cz

Obvinění Židů z rituální vraždy na holocaust.cz

Obviňování Židů z lichvaření na holocaust.cz

 

 

ZPĚT NA OBSAH