Křišťálová noc a právní úprava zákazu demonstrací

 

10. listopadu 2007, v den výročí říšského pogromu obecně známého jako tzv. Křišťálová noc  se do Prahy sjely stovky neonacistů, kteří chtěli projít židovským městem. Demonstraci nahlásili pod hlavičkou „Mladí národní demokraté“ známí neonacisté Patrik Vondrák a Erik Sedláček působící také pod jménem Sedlis-Diehard.1 Přestože svou demonstraci označovanou jako „Protest proti účasti České republiky na okupaci Iráku“ neonacisté řádně ohlásili, magistrát ji zakázal. Demonstrace neonacistů s trasou pochodu vedoucí ulicemi židovské čtvrti právě 9. listopadu, to bylo přece jen příliš mnoho podezřelých náhod. Neonacisté poté ohlásili dvě alternativní trasy, ale pražský magistrát zakázal i ty. Organizátoři pochodu se proti rozhodnutí pražského magistrátu odvolali k městskému soudu, celá věc se nakonec dostala až k Nejvyššímu správnímu soudu, který tento zákaz demonstrace zrušil pro nedostatek důkazů o spojení svolavatelů demonstrace s neonacistickou organizací Národní odpor a pro nedostatečné odůvodnění.


Proti neonacistickému pochodu se zvedla velká vlna občanského odporu. Průchodu neonacistů pražským židovským městem se podařilo zabránit, na protidemonstraci se sešlo více než tisíc lidí, svoji solidaritu důrazně vyjádřili a na shromážděních v Maislově ulici a na Staroměstském náměstí hovořili zástupci občanských iniciativ, pamětníků, bojovníků proti nacismu, umělci, politikové i zástupci církví. Zablokování plánovaného pochodu neonacistů bylo umožněno tím, že se protinacistickým subjektům podařilo včas zamluvit pro svá shromáždění strategické body plánované trasy neonacistického pochodu, který pak musel být odkloněn mimo citlivé lokality.2


Méně příznivě dopadlo několik podobných akcí, například když se Václav Bureš pokusil zopakovat pražskou provokaci a ohlásil pochod na 19. leden 2008, tedy na výročí transportu plzeňských Židů do koncentračních táborů, okolo Velké synagogy v Plzni.3 Poté, co primátor Pavel Rödl tuto demonstraci nepovolil, si neonacisté vymohli právní cestou povolení k pochodu v náhradním termínu 1. března 2008. Také tentokrát se jim odhodlaně postavili do cesty protestující občané, ale provokacím u synagogy zabránit nedokázali, neboť trasa pochodu nebyla odkloněna, a z davu neonacistů se ozývalo volání: „Židi do plynu!“ Protestující Plzeňané byli policií zatlačeni na oba chodníky okolo Klatovské třídy, zatímco neonacistům byla poskytnuta policejní ochrana.


Podobně rozpačité byly zkušenosti z dalších měst, v nichž se svými úspěchy povzbuzení neonacisté pokoušeli opakovaně podnikat antisemitské či vůbec rasistické demonstrace. Nejrozsáhlejší akcí tohoto druhu byla 17. listopadu 2008 nikoliv protižidovská, ale protiromská „bitva o Janov“, tedy násilný střet mezi neonacisty a policií v litvínovském sídlišti Janov.4


Jaké jsou vlastně důvody pro zakázání demonstrace? Jak je vůbec celá tato problematika českým řádem upravena?


Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno v článku 19 Listiny základních práv a svobod.5 Hned v druhém odstavci se také dočteme, že „toto právo lze omezit zákonem v případě shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu.“ V inkriminovaném zákoně, tedy zákoně o právu shromažďovacím č. 84/1990 Sb. v platném znění, se dočteme více. V našem případě je důležitý zejména §10 odst. 1, písm. a), dle kterého má být shromáždění zakázáno, pokud by oznámený účel shromažďování směřoval k výzvě „popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů.“ 


Především je důležité si všimnout formulace „oznámený účel,“ což je právě kámen úrazu. Konkrétně výše uvedená demonstrace připadající na 10. listopad 2007 byla oznámena pod účelem, pro který ji bylo možné zakázat jen velmi těžko. Magistrát tento svůj zákaz odůvodňoval tím, že vzhledem k osobám svolavatele shromáždění a jeho zmocněnce, u nichž bylo známé spojeni s neonacistickým a antisemitským hnutím, a vzhledem ke dni a místu konání, jimiž bylo výročí Křišťálové noci a židovské město, je skutečný záměr shromáždění jiný, než ten, který oznamovatelé oficiálně udávali.


V srpnu 2009 však v této věci vydal Nejvyšší správní soud rozhodnutí, ve kterém připouští možnost odůvodnit zákaz shromáždění kromě oznámeného účelu i účelem skutečným, tento skutečný účel však musí být nevyvratitelně dokázán. Za takové důkazy dle NSS nemůže být považován odkaz na významné historické datum, nebo blízkost objektů souvisejících s židovským etnikem.


Jak tedy podobným, nejen antisemitsky laděným demonstracím za současné situace zabránit, když důkazy nedostačují pro její zákaz? Jednou z možností, ovšem dvojsečnou, neboť ke stejné strategii se mohou uchýlit i neonacisté, je zablokování citlivých lokalit ohlášením vlastních akcí. Tato strategie se několikrát osvědčila.6 Podobným pokusem ze strany občanské společnosti bylo uspořádat v trase ohlášeného pochodu neonacistů například náboženské shromáždění, neboť procesí či bohoslužba nepodléhají ohlašovací povinnosti. I toto řešení bylo vyzkoušeno například v Krupce 9. dubna 2011, ale policie proti ekumenické bohoslužbě zasáhla a nejednoznačnost právního výkladu činí toto řešení nadále sporným.7  Navíc extrémisté kontrovali založením bizarního „náboženského“ spolku „Řád ozubeného kola“, který si pak nárokoval stejná privilegia pořádat své „bohoslužby“ a „procesí“ jako řádné církve, tedy bez předchozího ohlášení.8


Lze tedy zabránit neonacistické provokaci právní cestou? V podstatě tak lze učinit až v jejím průběhu na základě §12 zákona o právu shromažďovacím. V odstavci pátém se dočteme, že oznámené a nezakázané shromáždění může být rozpuštěno, pokud se podstatně odchýlí od oznámeného účelu a to takovým způsobem, že by došlo dle již jednou citovaného § 10 odst. 1 téhož zákona k:

 

a) „popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů,“

b) „dopouštění se násilí nebo hrubé neslušnosti,“

c) „jinému porušování ústavy a zákonů.“


Inkriminované rozhodnutí NSS je mnohými kritizováno, a to především těmi, kteří se zabývají potlačováním extremismu, protože jim toto jejich úsilí poněkud komplikuje. Objevují se i poměrně oprávněné obavy z toho, že by se v budoucnu mohlo stát, že neonacisté svůj pochod židovskou čtvrtí uskuteční, protože správní orgány nebudou schopny předložit dostatečně pádné důkazy pro jeho zákaz.


Závěrem můžeme celou věc shrnout takto: dá se říci, že pokud by někdo chtěl uspořádat antisemitskou demonstraci, nepochybně ji nebude před úřady prezentovat pod názvem typu „Konec židů v Čechách“ a jako oznámený účel nahlásí něco v podstatě nenapadnutelného, například onen  „Protest proti účasti České republiky na okupaci Iráku.“ Pokud úřady neseženou důkazy, které nevyvratitelně svědčí o tom, že skutečný účel demonstrace se od  oznámeného diametrálně liší, nemůže být nic zakázáno, neboť právo shromažďovat se je zaručené Listinou základních práv a svobod. Pak už se musí počkat až na samotný průběh demonstrace a sledovat, zda se neobjeví důvod pro její rozpuštění dle § 10 odst.1 zákona o právu shromažďovacím.


Autoři: Mgr. Dorota Ryčlová, JUDr. Michal Mazel

 

Poznámky:

1 Kdo je Erik Sedláček (Sedlis-Diehard), 2. 10. 2007, antifa.cz.

2 Online: Sledovali jsme dění v ulicích Prahy , 11. 11. 2007, aktualne.cz.

3 Václav Bureš: na demonstraci si vezměte zbraně, 15. 1. 2008, antifa.cz.

4 Protiromské protesty tlumily největší policejní manévry za poslední tři roky, 11. 11. 2011, novinky.cz.

5 Usnesení předsednictva České národní rady, ze dne 16.12.1992, č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.

6 Zavadil, Evžen. Židé zablokovali místa ke shromáždění, 12. 2. 2008, Plzeňský deník.

7 Stanovisko Ministerstva vnitra k událostem v Krupce, mvcr.cz.

8 Chlebná, Lucie. Extremisté hledají podporu pro nový řád, velmistr si říká Jeho velkoozubenost, 20. 4. 2011, iDnes.


PRAMENY:

Zákon o právu shromažďovacím, č. 84/1990 Sb., v platném znění
Listina základních práv a svobod, č.2/1993 Sb., v platném znění
Dokument Ministerstva vnitra ČR „Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2007“
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 12/2009 Sb. NSS



Odkazy:

 

Praha pochybila zákazem demonstrace neonacistů, tvrdí NSS, 1. 9. 2009, iDnes.

Anarchisté zbili střílejícího neonacistu, k bitvě nedošlo, 10. 11. 2007, iDnes.

Střepy židovských výloh pojmenovaly před 70 lety Křišťálovou noc, 9. 11. 2008, iDnes.

 

ZPĚT NA OBSAH