Konspirační teorie


Přibližně do druhé poloviny 19. století byli Židé v Evropě vnímáni jako cizí prvek společnosti žijící v izolaci a nesouvisející s místní kulturou a tradicí. V druhé polovině 19. století, v době rozkvětu liberalismu a zvyšování politické participace, se Židé začali zapojovat do většinových společností domovských zemí. Nově jim byla vytýkána kosmopolitnost, exotičnost a nedostatečné nacionální smýšlení. Najednou mohli Židé ve většině evropských zemí plně využívat vzdělávací systém či volit, což umožnilo jejich proniknutí do vládnoucích struktur. Menšině, která dosud bojovala s diskriminací ve všech společenských rovinách, umožnilo rozšíření a univerzálnost občanských práv dosáhnout značných úspěchů i mimo oblast podnikání a ekonomiky, která byla dosud jejich výsadou. Rozšířil se počet židovských lékařů, učitelů a politiků. Židé však byli vnímáni jako nebezpečí, ohrožení stávajícího pořádku, nepřítel nebo vetřelec, který se naboural do fungujícího systému. Právě v této době se začínají popularizovat antisemitské konspirační teorie a stále větší oblibě se těší Protokoly siónských mudrců, dodnes zásadní kniha popisující údajné židovské světové spiknutí. Židé začali být obviňováni ze strategického plánu na ovládnutí světa, manipulace politiky a médii.


Protokoly vznikly patrně ve Francii a v Rusku, odkud se šířily do dalších zemí. Tvrdí se v nich, že Židům se již podařilo ovládnout svět, ale ještě nemají úplnou moc, a proto se snaží poštvat národy proti sobě. Hlavně po první světové válce vzrostl význam Protokolů. Lidé se snažili nalézt příčinu toho, že zemřely miliony lidí, že se radikálně zhoršila ekonomická situace na celém světě apod. Přijali proto Protokoly a vinu za všechny předchozí události začali přisuzovat Židům a nikoli těm, kteří opravdu válku způsobili. Protokoly tak podporovaly spikleneckou teorii o židovském národě.1

Základním argumentem tohoto názoru je teze, že produkce informací a politická rozhodnutí jsou v této společnosti ovládána Židy, kteří jsou na významných pozicích a řídí globální „Systém“. „Systém“ znamená mezi antisemity jakési konspirační označení společenského a politického zřízení, k němuž mají nesouhlasné stanovisko. Média, policie, ekonomika, státní správa atd. jsou „infikována“ židovskou propagandou, která je ovládá. Mediální a nadnárodní koncerny jsou podle nich vlastněny především židovskými miliardáři. Světová média jsou sice skutečně částečně v rukou vlastníků židovského původu (respektive u některých z nich je židovský původ obecně známý), ale obvinění z toho, že právě kvůli tomu mají média vytvářet aktualizační linky na koncentrační tábory, holocaust, Adolfa Hitlera apod., a napojovat tak jejich významy na současné problémy, patří do kategorie antisemitismu. Navíc nikde není uvedeno procento židovského podílu na mediálních koncernech, není to „měřitelné“. Stejně tak by se dalo říci, že velká část médií spadá do rukou křesťanů, nežidů či mužů nad padesát a snažit se vytvořit kauzalitu s tím, jak média fungují. Absurdita takových tvrzení je nasnadě. Antisemité se vymezují jako hnutí „slušných lidí“, co se nebojí říci pravdu a vyslovit se proti „Systému“ s využitím argumentačního rámce „My vs. Oni.“  „(…) sionismus se spolčuje se Zednáři (Ilumináty, kabalisty, satanisty), jejímž cílem je vybudovat totalitní Nový světový řád.“2


V rámci konspirační teorie o ovládání médií a „Systému“ je jedním z nejnovějších leitmotivů obviňování Židů z inscenace teroristických útoků na newyorské Světové obchodní centrum a Pentagon ze 11. září 2001.3 Údajným cílem Židů bylo tímto způsobem rozpoutat válku západního světa proti muslimským státům (není v antisemitských interpretacích jediným důvodem). Ihned po „jedenáctém září“ se rozběhlo vyšetřování National Commission on Terrorist Attacks Upon the United States a na jeho základě vydání tzv. zprávy vyšetřovací komise o 11. září 2001. V ní bylo konstatováno, že útoky byly organizovány teroristickou skupinou jménem Al-Kaidá, jejíž hlavou je Usáma bin Ládin. Za kolébku Al-Kaidy byl označen Afghánistán, kam byl posléze veden útok americké armády.


Útoky jsou především v muslimském světě označeny za výsledek konspirace Židů. Jejich argumentaci lze rozdělit do dvou rovin:


1. V první rovině jsou obviňováni jednotlivci židovského původu, kteří měli mít z útoků osobní prospěch či byli o útocích předem informováni, a to právě na základě svého židovského původu. Nejčastěji se objevuje jméno Larry Silverstein. Tento židovský obchodník s realitami obě budovy „dvojčat“ na začátku roku 2001 koupil a nechal je pojistit nedlouho před útoky na 3,5 mld. dolarů. Tím měl podle antisemitů potvrdit svou vinu, že celé útoky připravil, a pokud ne, tak alespoň o nich věděl a nezasáhl. Hlavním důvodem pak měl být fakt, že budovy měly azbestovou izolaci, jejichž odstranění by bylo příliš nákladné, a tak tomu Larry Silverstein měl pomoci likvidací celých budov.
Informovanost Židů o útocích má dokazovat tvrzení, že v předvečer útoků měli dostat všichni Židé pracující v „dvojčatech“ dovolenou. I toto tvrzení lze snadno vyvrátit. Mezi obětmi byli prokazatelně i lidé židovského původu, ačkoli seznamy obětí nebyly zpracovávány dle náboženského klíče. Počty zahynulých Židů jsou pak podle jednotlivých zdrojů mezi  200–400 oběťmi. Zcela jistě bylo mezi mrtvými pět občanů Izraele.


2. Druhá argumentační rovina si pak všímá údajně pozitivního dopadu, který měly mít útoky pro Izrael. Proto se šíří nařčení izraelské vlády a jejích tajných služeb, členů Bushovy vlády židovského původu i sdělovacích prostředků, z přímého organizování nebo ze zastírání pravdivých informací. Jedním ze zastánců těchto teorií je například známý americký antisemita David Duke. V případě antisemitských reakcí, obviňujících z celého útoku stát Izrael, vyvstává do popředí prakticky jediná hlavní myšlenka: tento čin měl sjednotit tradiční izraelské nepřátele v arabském světě a více tento Izrael přimknout k USA, které navíc vyhlásí válku muslimskému světu.


V českých podmínkách se vyskytuje tento typ teorie omezeně a její tematizace probíhá odlišně. Česká extrémní pravice za útoky spíš vidí USA jako světového hegemona, který je ovšem ovládán židovskou lobby. Argumentace tedy nevede „přímo do Izraele“.


Mezi jiné konspirativní teorie, které se čím dál častěji objevují v současných antisemitských projevech, patří obviňování Židů z  vytvoření a šíření multikulturalismu. Jedná se pouze a o transformaci starých idejí do nových verbálních rámců. Termín multikulturalismus nemá být vnímán pozitivně jako názor, že v jedné společnosti mohou vedle sebe v klidu žít lidé, kteří pocházejí z různých kulturních oblastí bez ohledu na jejich rasu, náboženské vyznání nebo sexuální orientaci. Kritici multikulturalismu ho prezentují negativně a zároveň jako součást celosvětového židovského spiknutí. Jeho prostřednictvím se prý Židé snaží rozvrátit „západní civilizaci“, aby se mohli ujmout vlády nad světem. V neonacistickém podání multikulturalita přináší zhoubný vliv na tradiční kulturní a etické hodnoty, které pro ně představují čistá rasa a národní hrdost. V projevech antisemitsky smýšlejících katolíků pak liberální multikulturalita útočí na katolickou víru a křesťanskou morálku a ctnost, která by měla být závazná pro každého Evropana. Je vidět, že jednotlivé typy antisemitismu jsou pevně provázány a není možné jejich argumentaci jasně rozdělit.


V antisemitské argumentaci o „zničujícím“ vlivu multikulturalismu na ekonomickou sféru Evropy dochází k paradoxní situaci. Na jedné straně jsou lidé pocházející z různých kulturních prostředí vylíčeni jako příživníci nebo kriminálníci, kteří nepracují a pouze „parazitují“ na prosperující západní společnosti, na níž se prací podílí každý evropský bílý občan. Na straně druhé jsou titíž lidé vykresleni jako zloději, kteří „kradou“ práci lidem, jež na ní mají díky svému původu nárok. V takto xenofobní formulaci nemá místo úvaha o schopnostech, vědomostech nebo talentu individua pocházejícího z odlišného kulturního prostředí, ani fakt, že se tyto dvě teze vzájemně vylučují. V obou případech se tak ale dle jejich interpretace tito lidé podílejí na vysoké nezaměstnanosti, jež má vést k likvidaci evropské ekonomiky. Tato uměle konstruovaná „realita“ je doplněna o paranoidní představu, že „za tím vším“ stojí spiknutí Židů. 


Přestože spojování problémů multikulturalismu s působením tajné židovské organizace náleží mezi nejaktuálnější protižidovské projevy, lze vysledovat v dnešních dnech nárůst antisemitských útoků v souvislosti s multikulturalitou, kterou představují jako bezpečnostní hrozbu. Na tomto poli dochází ke sbližování antijudaistických východisek, moderního rasového antisemitismu s východisky „nejmladšího“ nového antisemitismu.


Dle tohoto výkladu světového dění se snaží stát Izrael rozpoutat válku proti islámu, do níž chce svým údajně rozhodujícím vlivem v USA, Velké Británii a v OSN zatáhnout i křesťanský svět. Následná náboženská válka vyprovokovaná Židy mezi křesťanským a islámským světem má být pro obě strany likvidační. Výsledkem této války má být totální zničení křesťanských a islámských civilizací, jež by začali okupovat sionisté. Například: „Jsou to náhody, že zabíjení a masakry jsou kolem Charlie Hebdo, židovských majitelů a v ten samý čas v tichosti probíhá okupace na dalších území pod správu Izraele? V okamžiku nejvyšší nenávisti vůči Arabům a muslimům? A Izrael zrovinka načasoval podpis Netanjahua? Vážně, skutečně vážně zabíjení v Paříži nijak nesouvisí s tímto podpisem, zrovinka načasovaném na stejný čas?“4


Nejvýznamnější šiřitel konspiračních teorií na českém internetu je pravděpodobně Svobodný odpor, ultrapavicový web, který sdílí své články spolu s webem Náš Směr, a například Radical Revival. „Vliv Židů není přeceňovaný, vidíme ho kolem sebe každý den. Jen se na něj neumíme ukázat. Až to většina společnosti dokáže, pak teprve zvítězíme. Ale musíme ji to nejprve naučit. To je základ. Společnost musí poznat svého úhlavního nepřítele.“
 

Poznámky:

1 Laqueur, Walter. Měnící se tvář antisemitismu: od starověku do dnešních dnů. Praha: Lidové noviny, 2007. 216 s.

2 Plné znění článku z 31. 5. 2010 Sionisté opět připravují scénu pro židovský holocaust naleznete v Databázi antisemitských článků (vstup pouze po registraci).

3 Dne 11. září 2001 narazila dvě letadla do budov Světového obchodního centra v New Yorku.  Obě „dvojčata“ zanedlouho spadla, stejně jako některé okolní budovy. Ve stejný den jiné letadlo vletělo do budovy Ministerstva obrany USA (Pentagonu) a další letadlo se zřítilo v Pensylvánii. Celkový počet usmrcených osob dosáhl počtu 2993 a samotná událost byla jedním z největších hybatelů světového dění po druhé světové válce. V reakci na tyto útoky vyhlásila vláda USA v čele s prezidentem George W. Bushem tzv. „válku s terorismem“, jež vyústila ve vojenské zásahy v Afghánistánu.

4 Plné znění článku Během masakru v Paříži židi z Izraele zabrali další území Palestiny. Náhoda? ze 17. 11.2015 naleznete v Databázi antisemitských článků (vstup pouze po registraci).

 

ZPĚT NA OBSAH