Nový antisemitismus

Po druhé světové válce a holocaustu se rasový antisemitismus stal jevem společensky i politicky nepřijatelným. Jeho propagátoři zůstali především v řadách ultrapravicových organizací, stále větší problém však začal představovat hůře rozpoznatelný nový antisemitismus zpochybňující nárok na existenci Státu Izrael. Tento antisemitismus je „nejmladší“. Všichni Židé jsou podle argumentace jeho podporovatelů považováni za sionisty, sionismus se pak jejich optikou rovná imperialismu, kolonialismu a rasismu.

Nový antisemitismus staví na argumentech antisemitismu dříve rozšířeného v socialistických státech. Tento typ antisemitismu byl běžnou součástí sovětské propagandy hned po 2. světové válce a velmi se rozšířil zejména po Šestidenní válce v roce 1967. Levicový antisemitismus nezdůvodňuje nenávist vůči Židům nábožensky ani rasově, s fašistickým antisemitismem má však společnou víru v židovské světové spiknutí, jehož cílem bylo zničit tehdejší Sovětský svaz a ovládnout svět - zde se potkává s konspiračními teoriemi, které pronikají do všech typů moderního antisemitismu. V bývalém SSSR i jeho satelitních státech proběhly vykonstruované antisemitské procesy. V Československu je nejznámější případ z roku 1952 odsouzeného Rudolfa Slánského či monitorovací akce StB s názvem Pavouk, která navazovala na činnost nacistického Gestapa, neboť využívala jeho seznamy a postupy v monitorování lidí. Po rozpadu Sovětského svazu a pádu komunistických režimů v Evropě linka levicového antisemitismu přetrvala jako součást ideologického základu některých levicových skupin a organizací v rámci antiglobalistického hnutí a později také některých muslimských komunit v Evropě, Americe a v muslimských zemích.1  Srovnání sionismus = rasismus, nebo také sionismus = nacismus představuje jedno z nejtypičtějších dědictví sovětské propagandy. Tyto principy byly postupně převzaty některými skupinami v arabsko-muslimském světě.

V současnosti se vede v souvislosti s fenoménem nového antisemitismu zásadní diskuse o tom, kde je hranice mezi legitimní kritikou politiky Státu Izrael a kdy již mluvíme o antisemitismu. Návodem může být například pracovní definice vypracovaná v roce 2006 European Union Monitoring Centre on Racism and Xenophobia (EUMC)  a převzata následníkem EUMC Fundamental Rights Agency (FRA). Definici si osvojilo i Koordinační fórum pro boj s antisemitismem (CFCA). FRA sice pracovní definici, která měla především ulehčit sběr dat, ze svých stránek v roce 2013 stáhla, nicméně CFCA se jí nadále řídí.2

Podle této definice mezi antisemitské projevy vztahující se k Státu Izrael (po zohlednění celkového kontextu) patří např.:

1. Popírání práva židovského národa na sebeurčení, např. tvrzením, že existence Státu Izrael je rasistický počin;

2. Vytváření dvojích standardů tím, že se vyžaduje jednání neočekávané a nevyžadované od žádného jiného státu;

3. Používání symbolů a vyobrazení asociovaných s klasickým antisemitismem (např. obviňování Židů z vraždy Ježíše nebo rituálních vražd) k charakterizování Izraele či Izraelců;

4. Přirovnávání izraelské politiky k nacistické;

5. Považování Židů za kolektivně zodpovědné za akce Státu Izrael.

Jiná kritika Státu Izrael podobně jako kritika jakéhokoli jiného státu nemůže být považována za antisemitismus.

 

Pracovní definici antisemitismu přijala také Mezinárodní aliance pro připomínání holocaustu (International Holocaust Remebrance Alilance) na svém plenárním zasedání 26. května 2016 v Bukurešti.


V praxi často používaným ukazatelem je tzv. 3D test, jehož autorem je Natan Sharansky, bývalý izraelský ministr pro Jeruzalém a diasporu, ministr vnitra, průmyslu a obchodu a vedoucí a zakladatel Světového koordinačního centra proti antisemitismu. Podle tohoto testu se za antisemitský považuje takový výrok, jež obsahuje minimálně jedno ze tří D.

První D symbolizuje démonizaci Izraele - tedy označování Izraele za zhmotnělé zlo, agresi, pokud je politika Státu Izrael přirovnávána k nacistickému Německu nebo pokud jsou palestinské uprchlické tábory přirovnávány k Osvětimi. Například „Zajatý voják neospravedlňuje bezprecedentní útok na okolní suverénní státy. Je jen zástěrkou pro židovskou verzi konečného řešení islamistické otázky.“

Druhým D označuje Sharansky dvojí standard, který je aplikován na politiku Státu Izrael -  pokud je Izrael v rámci OSN označován za šiřitele agrese, zatímco ostatní státy nemusejí za stejné prohřešky čelit žádné kritice nebo pokud byla do roku 2006 Magen David Adom (izraelská záchranná služba) vyčleněna z organizací sjednocených pod Červeným křížem kvůli Davidově hvězdě v symbolu4 (muslimské zdravotnické organizace jsou běžně uznávány jako součást Červeného kříže) atd.5

Třetí D symbolizuje delegitimizaci Izraele, jako antisemitské mohou být tedy hodnoceny všechny výroky, které popírají právo Izraele na existenci.6

Momentálně se nový antisemitismus šíří ve velké většině světa, v některých případech dokonce na státní úrovni. Venezuelský prezident Hugo Chávez stavěl svoji popularitu mimo jiné na názorech nového antisemitismu a získal pro své antisemitské postoje obdiv mnoha islamistů, dokonce se stal tváří teroristického hnutí Hizballáh.7 Dalším šiřitelem nového antisemitismu na mezinárodní scéně je bývalý íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. V České republice není nový antisemitismus tak populární jako například ve Francii či Skandinávii. V ČR se s tímto typem antisemitismu setkáme nejčastěji v Haló novinách, na webu KSM, Hrebenar.eu, ISM (mezinárodní hnutí solidarity) či Britských listech.8 Důvodem nižšího výskytu může být také tradiční silně proizraelsky orientovaná zahraniční politika. Ovšem politická reprezentace neodráží nikdy všechny názory obsažené ve společnosti, a tak i v ČR najdeme mnoho skupin a jedinců (levicových, pravicových a propalestinských), které argumenty nového antisemitismu šíří. Propagátory jsou také často levicoví intelektuálové přednášející na světových univerzitách, často také sami Židé: Noam Chomsky, Tony Judt a Daniel Boyarintent.9

 

Poznámky:

1 Lacquer, Walter: Měnící se tvář antisemitismu od starověku do dnešních dnů, Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007, s. 165.

2 CFCA: Working definition of antisemitism.

3 Plné znění článku z 15. 7. 2006 Židé rozpoutali válku naleznete v Databázi antisemitských článků (nutná registrace).

4 V roce 2006 byla organizace přijata pod Mezinárodní Červený kříž, pro zahraniční mise používá Magen David Adom neutrální znak červeného krystalu. Více článek Red Crystal gets official status, BBC News, 14. 1. 2007.

5 "Mnoho lidí kritizuje Evropu pro její xenofobii, Čínu pro její represivní postoj k disentu a okupaci Tibetu, Rusko pro jeho prodej nukleárních technologií teroristickým režimům jako je Írán nebo USA pro její války jako byla vietnamská nebo nyní válka v Iráku. Nikdo z kritizujících si však nedovolí navrhnout, aby těmto zemím bylo upřeno právo na existenci nebo právo na členství v OSN. Těmto snahám o upření práva na existenci čelí ze všech států světa pouze Izrael.“ Zdroj: Raphael Jospe: The new anti-Zionism and the Old Antisemitism: Transformations, CFCA, 25. 6. 2007.

6  Sharansky, Natan: 3D Test of Anti-Semitism: Demonization, Double Standards, Delegitimization, Jewish Political Studies Review 16:3-4, Jerusalem Center for Public Affairs, 2004.

7 Report: Anti-Semitism on Rise in Venezuela; Chavez Government "Fosters Hate" Toward Jews and Israel, Anti-defination League,  6. 11. 2006.

8 Viz například Výroční zpráva o antisemitismu za rok 2014 Židovské obce v Praze.

9 Raphael Jospe: The new anti-Zionism and the Old Antisemitism: Transformations, CFCA, 25. 6. 2007.



Odkazy k tématu:
Antisemitismus v zemích tzv. Východního bloku na holocaust.cz

 

ZPĚT NA OBSAH